Tip na výlet – Do země bájných Lučanů

14. 06. 2021Novinky, Tip na výlet

DO ZEMĚ BÁJNÝCH LUČANŮ

Bylo – nebylo, za dávných, pradávných časů žil kdesi v kraji zvaném Lucko rozprostírajícím se kolem řeky Ohře rod lidí výbojných, který byl znám především loupením, drancováním, ba dokonce i vyvražďováním svých protivníků – Lučané.

Vládl jim vojvoda Vlastislav, dobyvačný to vůdce, který se jednoho dne rozhodl vpadnout na území Přemyslovců, pokořit tento silný rod i jeho spojence a všechna dobytá území připojit k Lucku. Dodnes se povídá o tom, jak strašná to byla bitva a jak nad bitevním polem létaly prý mytické bytosti a démoni. Není také divu, vždyť mágové a kouzelníci obou znepřátelených stran napínali všechny své síly a použili všemožná kouzla, aby právě ten jejich vojevůdce vyhrál. A jak tato krvavá řež dopadla? Hádáte správně – štěstěna spolu se všemi tehdejšími pohanskými bohy a bůžky stála na straně přemyslovského knížete Neklana a Přemyslovci se tak stali skutečnými vládci Českých zemí. Jejich nepřátelé Lučané však do zapomnění rozhodně neupadli, stejně jako kraj, v němž žili.

Během uplynulých staletí prošel mnohými proměnami, své stopy zde zanechaly desítky generací potomků pradávného kmene.
Tomuto kraji, známému především jako Lounsko a Žatecko, se dodnes říká kraj Lucký – prý podle rozlehlých luk. My, kteří jsme posbírali střípky z našich bájných dějin, však víme své.

Černčice

Rozmanitá příroda, neopakovatelná chuť piva i celá řada známých osobností

Je to kraj úrodný, kde se odjakživa dařilo obilí i vínu, ale především chmelu. A není tomu tak dávno, kdy Lounsko a Žatecko znali snad všichni studenti někdejšího Československa, kteří na zdejších chmelnicích prožili ty nejkrásnější chvíle svého života. Mnozí z nich se sem rádi vracejí dodnes. A není divu, vždyť Lucko – či Lounsko a Žatecko – zajímavostmi doslova oplývá.

Z rovin podél řeky Ohře se krajina poznenáhlu zvedá až do bouřlivého vlnobití prvních vrcholů Českého středohoří, jimž tady kralují Raná, Oblík a Stříbrník. V přitažlivosti za nimi nikterak nezaostávají hlubokými lesy porostlé kopce Džbánské vrchoviny nebo první výběžky Doupovských hor, široké koryto řeky Ohře či romantická údolí potoků a potůčků stékajících z kopců do nížin.

A mezi vší touto krásou leží královská města Louny a Žatec, starobylá městečka známých jmen, ale i nepatrné a téměř zapomenuté vesničky. Snad v každém tomto lidském sídle najdete zámek nebo panský dvůr, které jsou jasně hovořícím dokladem toho, jak bohatý byl odedávna tento kraj.

Dal život celé řadě známých osobností, mezi nimiž nelze nevzpomenout kazatele a kronikáře Václava Hájka z Libočan, významného architekta Josefa Mockera či neméně slavného umělce slova – Jaroslava Vrchlického. Ti všichni jsou s Luckem spjati. A snad i oni si dokázali plnými doušky vychutnat nejen nádheru a pozoruhodnou rozmanitost zdejší přírody, ale i originální a neopakovatelnou chuť piva vyrobeného z chmele v této oblasti pěstovaného./

Následujte je a dopřejte si s myšlenkami na dávný rod Lučanů, případně třeba i na orosenou sklenici zlatavého moku, poznání tohoto kraje. Lucko, nebo chcete-li Lounsko a Žatecko, si to zaslouží!

Louny

Zámek Nový Hrad

Povolení ke stavbě Nového Hradu vydal král Jiří z Poděbrad 2. května 1465 pro Albrechta Bezdružického z Kolowrat.
Tak začala přestavba původní tvrze na hrad. Hrubou stavbu dokončili přibližně roku 1474, kdy se sem majitelova rodina nastěhovala. Albrecht poté upustil od přídomku Bezdružický, začal se psát Novohradský a založil tak novou rodovou linii rozvětveného rodu Kolowratů. K jedné z místních pověstí patří takzvané „mámení v aleji“. V kaštanové aleji u dvora se zjevuje přízrak muže se svítilnou na hlavě. Doprovází lidi domů, kde pak vždy mizí. Někdy se tu zjevoval též veliký ohnivý sud, jindy zase ohnivý pes. O půlnoci můžete na chodbách zámku slyšet tiché kroky, otevírání a bouchání dveří, řinčení a jiný hřmot. Světla touto dobou sama od sebe zhasínají. A v této chvíli se zjevuje na zadním dvoře, na dlouhé chodbě a u brány Bílá paní.

Jimlín

Bývalý klášter a zámek Panenský Týnec

S nejmagičtějším místem v Česku se pojí pověst o mladé manželce Jaroslava ze Žerotína, která onemocněla chorobou.
Ta nejenže neumožňovala, aby dala svému choti potomka, ale dokonce ji měla za krátkou dobu připravit o život. Paní ze Žerotína se tedy vypravila navštívit klášter klarisek do Panenského Týnce, kde se sešla s Anežkou Přemyslovnou. Ta údajně disponovala neobyčejnou uzdravující silou svých rukou, kterými léčila i velmi závažné nemoci. Obě ženy si byly nesmírně blízké a paní ze Žerotína se svěřila Anežce se svým trápením. Ta ji vyslechla a přiložila ruce na ženino břicho. Řekla jí, ať se vrátí domů, že bude zdravá a bude mít děti. Mladé ženě se skutečně ještě na půdě kláštera značně ulevilo a jak řekla Anežka, stalo se. Paní ze Žerotína porodila svému muži řadu potomků. Jako vděk Jaroslava ze Žerotína byla zahájena stavba zdejšího chrámu, který však zůstal nedostavěný…

Panenský Týnec

Zámek Postoloprty

Předchůdcem zámku byla tvrz, kterou si ve městě nechal postavit Šebestián z Veitmile v první polovině šestnáctého století.
Jeho syn Jan Vavřinec patřil mezi humanistické vzdělance a postupně zde vybudoval uměleckou sbírku s knihovnou. Roku 1611 na místě nevyhovující tvrze nechal Štefan Jiří Šternberk postavit nový barokní zámek, který se stal velkolepým sídlem. Jak šel čas, zámek chátral, dokonce se jednu dobu využíval i na sušení chmele. Podepsaly se na něm války a také vyhořel.
Nicméně v 18. století se do jeho obnovy pustili tehdejší majitelé – knížecí rod Schwarzenbergů. Původně barokní zámek prošel zásadními změnami. Konkrétně Ferdinand ze Schwarzenbergu ho nechal přestavět dle návrhu architekta Pavla Ignáce Bayera. Bylo zbořeno zámecké křídlo proti náměstí a věž, která byla nahrazena klasicistní bránou. Schwarzenbergům panství patřilo až do roku 1945. Ve druhé polovině dvacátého století byl v zámku depozitář Státní knihovny Českoslo

Postoloprty

Zřícenina hradu Pravda

Malebné trosky starého panského hradu Pravda náleží mezi nejkrásnější ruiny žateckého kraje.

Kdo v tato místa zavítal, bude jistě souhlasit, neboť je zde ukryto i jakési magické kouzlo a tajemství. Romantická zřícenina stojící na kopci uprostřed listnatých lesů je opředena pověstmi, podle kterých se zde dějí strašidelné věci. Prochází se tu i bílá paní. Jedinou ženou v historii Pravdy byla Anežka z Lobkovic, která v roce 1527 hrad zdědila. A snad právě ona se prochází po nocích za úplňku a se zaujetím sleduje další divadlo. Znenadání se za takové noci totiž otevírá vchod do dávno zasypaného sklepa a z něj se vyvalí hořící a doruda rozpálené sudy, které se kutálí po opukovém kopci, naráží do kamenů a zůstává po nich děsivá ohnivá stopa. A jak náhle se zjeví, tak stejně záhy ohnivá scenérie zmizí a s ní i bílá paní.

Zřícenina hradu Pravda

Zámek Petrohrad

Petrohradský zámek vystavěli Libštejnští z Kolowrat po roce 1560. Patřil jim až do porážky stavovských vojsk na Bílé hoře roku 1620.
Pro účast na stavovském povstání podlehlo petrohradské panství konfiskaci a získal je Heřman Černín z Chudenic. Za třicetileté války byl zámek značně poškozen, ale následovníci Heřmana Černína zámek nechali opravit podle návrhu stavitele Giovanniho Alliprandiho. Na konci osmnáctého století byl založen rozsáhlý anglický park. Nádvoří zámku je uzavřeno ze tří stran budovami, zatímco na jihovýchodě je otevřené a přechází do zámeckého parku, ve kterém roste památný Petrohradský dub. Budova zámku má typicky renesanční trojúhelníkové štíty i barokní okna a výzdobu. Některé části musely být znovu postaveny po požáru na začátku 20. století. Po roce 1945 zámek připadl státu, který zde nechal zřídit psychiatrickou léčebnu. Tomuto účelu slouží dodnes. Natáčel se tu i známý český film Úsměvy smutných mužů.

Petrohrad

Hradiště Rubín

Rubín má za sebou dlouhou a bájnou historii. Kdysi zde stávalo pravěké i středověké hradiště. Čemu přesně sloužilo, však nevíme. 

Mohlo jít o správní centrum okolního kraje, ale také o místo, kam se lidé stahovali v době nebezpečí. Dokonce je někdy spojován s pevností Wogastisburg, kde se měl franský kupec a kmenový vůdce Sámo v 7. století našeho letopočtu úspěšně bránit Dagobertovým vojskům. Lokalit, které bývají takto označeny, je ale v Evropě více. Rubín byl nepřetržitě osídlen od mladší doby kamenné až po 10. století. Archeologické nálezy naznačují, že v 7. až 9. století měl klíčový význam pro historii severozápadních Čech. Železná kování slovansko-avarského typu jsou největším nalezeným souborem u nás. A právě tyto nálezy vedou k úvahám o možné existenci Wogastisburgu. Podle pověsti je zde navíc někde ukrytý poklad, který hlídá někdy šedý trpaslík a jindy zase obrovský pes.

Hradiště Rubín

Lounsko na leteckých fotografiích si můžete prohlédnout v knize leteckých fotografií LOUNSKO Z NEBE. Prolistujte tuto knihu. Může se stát nejen inspirací, ale také třeba jakýmsi malým průvodcem na vašich cestách za objevy a poznáním. Knihu si můžete objednat v našem e-shopu.

Lounsko z nebe
sleva 5 %
snad příště!
sleva 10 %
snad příště!
sleva 10 %
snad příště!
sleva 10 %
sleva 20 %
sleva 10 %
sleva 50 %
snad příště!
doprava zdarma
VYTOČ SI SLEVU

Zadejte svou e-mailovou adresu a vytočte si slevu v našem e-shopu

Hodně štěstí

Pin It on Pinterest

Share This